Prispevek prinasi novy pokus o analyzu prvniho dramatu vyznamneho ceskeho spisovatele Karla Capka (1890-1938) Loupeznik z roku 1919. Novost analyzy spociva predevsim v prevladajicim semiotickem pristupu, umoznujicim - na rozdil od jinych dosavadnich analyz - sledovat vyznam a funkci ruznych dramatickych prvku v urcite strukture textu jako celku. Autorka prispevku se nejprve podrobneji zabyva charakteristikou osob v dramatu Loupeznik-jejich funkcemi v hloubkove strukture textu hry. Hlavni osoby jsou sledovany z hlediska teorie aktantu, vedlejsi osobyvy stupuji jako charakterizujici znaky. Prestoze Lola nevypada v dramatu jako dulezita osoba a nesouvisi s jeho dejovou linii, plni indikativni funkci, ktera ukazuje ctenarum autoruv naznak nebo zamer (indikativni funkce najdeme podobne i u dalsi osoby - Cikanky). Model aktantu dramatu Loupeznik ma podobne jako vetsina milostnych pribehu podobne schema: subjekt chce ziskat objekt, jeho darce je buh jako Eros a prijemcem je subjekt sam. Dramaticka osoba je prvek, ktery souvisi s dejem celeho dramatu, coz je dulezite i pro strukturu dramatu. Jeji rozbor v dramatu Loupeznik odhalil opakovani proste struktury: Loupeznik usiluje o Mimi, ostatni jsou proti. Opakovani jedne struktury struktury je prostorem pro myslenky a nazory ruznych lidi, coz souvisi s Capkovym relativistickym pohledem. Pro drama je dale dulezita funkce casu a prostoru, proto je jim v prispevku venovana take pozornost. Cas plni deiktickou funkci v souvislosti s osobami a prostorem, prostor je urcen pro cinnost lidi a jeho popis je v dramatickem textu ve srovnani napr. s epikou velice omezen. Se strukturou casu jasne souvisi jiz zminena indikativni funkce. Funkce prostoru muze byt v souvislosti s ostatnimi slozkami dramatu promenliva. Na rozdil od skutecneho prostoru ma divadelni prostor ikonickou funkci, jez oznacuje nedramatickou skutecnost, dramaticky text tedy hraje roli prostrednika mezi divadelnim prostorem a prislusnou kulturni a spolecenskou skutecnosti. V Loupeznikovi prostor funguje v souvislosti s moci. V celem dramatu je jediny konkretni popis prostoru, ktery vsak neni nikterak poeticky, prostor je spise technicky oznacen. V dramatu se v neposledni rade uplatnuji symbolemy, tedy zakladni jednotky, ktere se objevuji u ruznych postav a predmetu na vnejsi urovni a u znaku jako oznacovane a ktere na rozdil od figur vystupuji jako oznacujici; vztah mezi symbolemy a figurami je arbitrarni. Symbolemy funguji jako lexemy, ale souviseji s funkci znaku jako symboly a realizuji se jako "figury“ v povrchove strukture textu. V souvislosti s vyznamovym kontextem dramatu lze uvazovat o zvlastni charakteristice jednani postav. V dramatu Loupeznik sice vsechny osoby mluvi pod svym jmenem, ale jejich repliky se od sebe vyznamovenelisi a maji podobny kontext, protozeje tu jenom jeden symbolem, objevujici se vevnejsi strukture jako ruzne figury (napr. Indian, divoky hoch, komediant, knize).